Jako básník zbloudilý světem snažím se pochopit tento den.

Po lesích, kde se srnky schovávají u starých krmelců.

Dám jim kaštan jako amulet do lepších zítřků.

Urvu kousek slámy a strčím si ji do úst. Její hořkou vůni.

Na jazyku škrábe a pálí.

Odhrnu si vlasy, aby se mi nepařilo čelo. Hledám na něm moudro. Plave v řece, kde se třou lososy. Odnesou ji jikry. Do moří, kde plavou velryby. Tam se ustálí. Na dně mezi perlami. A za pár let se vrátí. Do mé hlavy, která odpočívá u krmelce mezi srnami. Olízla mi tvář. Něžně. Natáhl jsem ruku. Sklonila hlavu, přišla blíž a podívala se do mých unavených očí.

Půjdu domů, maličká. Zvedl jsem se ze studené země a vyšel ke slunci. Za lesem už na mě čekala. Vyleštěná, omytá, ověnčená perlami.